Pohled ortopeda na barefoot obuv ve sportu: Moderní trend, nebo ortopedické riziko?

Fyziologie nohy a biomechanika pohybu

Lidská noha je mimořádně složitý a funkčně vysoce specializovaný orgán tvořený 26 kostmi, 33 klouby, desítkami vazů, šlach a svalů, které dohromady vytvářejí stabilní, ale flexibilní strukturu. V oblasti pohybu, zejména při sportu, plní noha klíčové funkce: zajišťuje oporu, tlumení nárazů a přenos síly mezi podložkou a zbytkem pohybového aparátu.

Správná funkce nohy je přímo závislá na harmonické spolupráci pasivního (kostního a vazivového) i aktivního (svalového) aparátu. Jakékoliv dlouhodobé narušení této rovnováhy — například nevhodnou obuví nebo přetěžováním — může vést ke strukturálním změnám, které se projeví nejen v oblasti nohy, ale i ve vyšších segmentech pohybového řetězce (koleno, kyčel, páteř).

Princip barefoot obuvi

Barefoot obuv se v posledních letech stala fenoménem nejen v běžné chůzi, ale stále častěji se prosazuje i ve sportovním prostředí. Její základní filosofie spočívá v maximální možné imitaci chůze naboso, čímž se snaží obnovit přirozené pohybové stereotypy. Barefoot obuv se vyznačuje minimální tloušťkou podešve, absencí podpory klenby, nulovým dropem (rozdíl mezi patou a špičkou) a širokou špičkovou částí, která umožňuje volné postavení prstů.

Z biomechanického hlediska barefoot obuv výrazně mění distribuci zátěže při kontaktu s podložkou. Zatímco u klasické sportovní obuvi s odpruženou patou dochází k tlumení nárazu již v oblasti paty, u barefoot obuvi je kontakt s podložkou přenesen více na přední část nohy (mediální a laterální metatarzofalangeální skloubení) a střední část planty.

Vliv barefoot obuvi na sportovní výkon

V oblasti sportovní medicíny je barefoot obuv často prezentována jako nástroj ke zlepšení propriocepce a stability. Odstranění tlumicích vrstev mezi nohou a podložkou umožňuje lepší senzorickou zpětnou vazbu, což může vést k preciznější koordinaci pohybu a lepší kontrole stability. Tento efekt je prokazatelný zejména u sportů, kde hraje propriocepce klíčovou roli – například ve sportovní gymnastice, bojových sportech nebo u některých forem atletiky.

U běžeckých aktivit barefoot obuv podporuje tzv. přirozený běžecký styl s dopadem na přední část chodidla. Tento typ dopadu je spojen s vyšší aktivací lýtkového svalstva (m. gastrocnemius a m. soleus), plantární aponeurózy a svalů nožní klenby (m. abductor hallucis, m. flexor digitorum brevis). U sportovců s dobrou funkční kondicí může tato změna vést ke zlepšení ekonomiky běhu a snížení rizika některých přetěžovacích syndromů, například syndromu iliotibiálního traktu nebo patelofemorálního syndromu.

Rizika a ortopedické komplikace

Přes všechny potenciální výhody nelze přehlížet rizika spojená s přechodem na barefoot obuv, zejména pokud jde o sportovní zátěž. Lidská noha je u většiny populace adaptována na běžnou obuv s podporou klenby, odpružením paty a vedením osy chodidla. Náhlé zavedení barefoot obuvi do tréninkového režimu může vést k přetížení struktury, která není připravená na změnu zatížení.

Mezi nejčastější ortopedické komplikace spojené s nevhodným nebo unáhleným použitím barefoot obuvi ve sportu patří:

• Metatarzalgie – bolestivý syndrom v oblasti hlaviček metatarzů.
• Achillodynie – přetížení Achillovy šlachy v důsledku zvýšeného tahu při dopadu na přední část chodidla.
• Plantar fasciitis – přetížení plantární fascie, zejména u sportovců s oslabenou nožní klenbou.
• Stress fracture – únavové zlomeniny v oblasti metatarzů, které vznikají při opakovaném přetížení.

Rizikovou skupinou jsou zejména sportovci s již existujícími strukturálními vadami (pes planus, pes cavus, hallux valgus) nebo s nedostatečnou silovou kapacitou svalů nohy a bérce. U těchto jedinců barefoot obuv často vede k exacerbaci existujících obtíží.

Doporučení pro sportovce

Z ortopedického pohledu je barefoot obuv ve sportu vhodná pouze pro dobře trénované jedince s dostatečně funkčními svaly dolní končetiny, kteří mají zdravý pohybový stereotyp a nekompromitovanou strukturu nohy. Pro běžnou sportující populaci je nezbytné zavádět barefoot obuv postupně, nejprve v rámci doplňkových aktivit s nižší mechanickou zátěží (chůze, stabilizační cvičení, lehké běžecké aktivity na měkkém povrchu).

Důležitou součástí adaptace je cílená posilovací a mobilizační příprava nohy a bérce, která zahrnuje:

• Aktivaci krátkých svalů nohy (cvičení s terapeutickými gumami, cviky typu „scrunching“).
• Trénink propriocepce na nestabilních plochách.
• Progresivní zvyšování doby strávené v barefoot obuvi při sportu.

Závěr z pohledu ortopeda

Z pohledu sportovní ortopedie nelze barefoot obuv paušálně doporučit jako univerzální řešení pro všechny sportovce. Může být přínosná pro cílený trénink propriocepce, stabilizace a funkční síly nohy, ovšem její použití při výkonnostním sportu bez adekvátní přípravy nebo u rizikových jedinců přináší reálné riziko ortopedických komplikací. Klíčová je individuální indikace, odborné vedení a respekt k adaptivní kapacitě pohybového aparátu.